Na začátku léta r.2020 mi volá kamarád ,fotograf Jirka Vondráček s pozváním na společné fotolovy ledňáčků na řece Bečvě.Neváhal jsem ani minutu,a těšil jsem se ,že s trochou štěstí se mi povedou pěkné záběry nanuků.Od té doby se mi fotografování tohoto létajicího skvostu stalo vášní.Jezdím stále na ono stejné místo,každý rok od léta do podzimu a pokaždé zažívám nová dobrodružství.

Focení ledňáčků začíná budíčkem ve tři hodiny ráno,podle počasí zvolím vhodné oblečení,hlavně nezapomenout do kapsy repelent proti komárům,sbalený fotobatoh přihodím do kufru auta k ostatním věcem a vyrážím směr Hustopeče nad Bečvou.Přijíždím a parkuju u prvního z několika rybníků.Na maskáče navléknu nepromokavé kalhoty,obuju gumáky k batohu připevním strativ a skládací židličku,do jedné i druhé ruky poberu fotostan a odsedačky,zapnu čelovku a vyrážím.

Cestou míjím dva rybníky,potom jdu kousek po lesní pěšině,která mně vyvádí z lesa na pravý břeh řeky Bečvy.Tady nastává horší část cesty ve vysoké a mokré trávě.Tady chodník není a proto se musím ve tmě orientovat podle mých určených bodů.Čeká mně ještě projít hlubokým korytem malého potoka,který je většinou vyschlý,ale po deštích je v něm docela dost vody, což jsem se přesvědčil při mém posledním focení.Potom se musím držet vlevo k hustému vrbovému porostu,který když projdu,ukáže se mi štěrkový břeh řeky Bečvy a nalevo podél vody šlapu na moje oblíbené místo.Je ještě tma,paprsek světla z mé čelovky mi pomáhá najít moje místo.Ze zad shazuju bágl a hned začínám rozkládat fotostan,položím ho těsně k vodě,do něho donesu stativ s foťákem a rybářskou skládací židličku.Nakonec nainstaluji do vody odsedačku na 3-4 metry od stanu do kterého vlezu okolo páté hodiny.Hodně rychle se začíná rozednívat,udělám pár zkušebních snímků,nastavím foťák a čekám.

Asi třicet minut po páté proletí kolem krytu těsně nad vodní hladinou s ostrým pronikavým cít,cít,cít sameček někdy i se samičkou.Vyčkávám,než se mi na odsedačce ukážou v plné parádě a začnou se předvádět cca 3-4 minuty a po tuto dobu spustí můj Nikon kanonádu,ale ledňáčkům očividně cvakání závěrky nevadí,někdy mi to připadá,že se ještě více předvádějí.Když je to přestane bavit,odletí si očihnout svoje terirorium a pak se vrátí.Za tu dobu co tyto ledňáčky fotím se mně nestalo,že by nepřiletěli a já si neodnesl žádnou fotku,vždy mám kartu z poloviny plnou.

Ale jen jednou bylo na kartě jenom asi dvacet fotek,to byla neděle 20.září 2020,bylo krásně slunečno na hodinách třicet minut po čtrnácté hodině,sbalil jsem fotobatoh a jel za ledňáčky na moje oblíbené místo.Když jsem přišel na místo,nevěřil jsem svým očím,na obou březích Bečvy ležely stovky mrtvých i polomrtvých ryb od potěru až po velké kusy.V první moment mně napadlo to,že za úhynem je velmi teplé a suché léto a ve vodě je málo kyslíku i vody bylo hodně hodně málo.Až večer v televizi ve zprávách vysílali pravý dúvod katastrofy,otrava řeky Bečvy neznámou jedovatou látkou.Ještě ten den odpouštěli vodu z přehrady na Horní Bečvě,aby se jedovatá látka v řece co nejvíce naředila a následky ekologické havárie byly co nejmenší. Po týdnu se ukázalo,že jed měl na svědomí asi 40 tun uhynulých ryb na úseku dlouhém 30 kilometrů.

Byl to pro mně doslova šok,ale zároveň jsem byl velice šťastný,když se ledňáčci další léto v červnu vrátili a úspěšně vyvedli mladé ze dvou snůšek.

Jasný příklad,že příroda si se vším poradí,je to prostě mocná čarodějka.